Roman Šebrle je od mala sportu oddán; vedle manželky a rodiny je pro něj sport totéž, co život. Velká část důležitých událostí jeho života je obsažena ve výčtu jeho největších sportovních úspěchů. V osobě Romana Šebrleho máme atleta světové extratřídy s odpovídajícím sebevědomím, silnou vůlí a nejvyššími cíli.
Podobně jako v případě mnoha jiných sportovců se nejprve věnoval více sportům, než nakonec zakotvil u královské atletické disciplíny - u desetiboje. Šebrle hrál nejprve 14 let závodně fotbal, který občasně prokládal atletickými závody. Nejlepších výsledků dosahoval ve skoku do dálky. Když v roce 1992 sledoval v televizi zlatý triumf první velké osobnosti českého desetiboje Roberta Změlíka, zalíbila se mu představa sebe jako olympijského vítěze a rozhodl se jít v jeho stopách. S atletikou začal naplno až v pražské Dukle v roce 1995.
Na olympiádě v Sydney 2000 mu byla přisouzena role jednoho z favoritů. Když mu pak zlato uniklo jen o chlup, jelikož diskvalifikaci výkonu Estonce Erkiho Noola za přešlap v hodu diskem jury dodatečně zrušila, nebyl naštvaný, neboť radost z první olympijské medaile vše převážila.

V období mezi olympiádami v Sydney a v Aténách 2004 pozvednul své výkony na absolutní vrchol a stal se světovou jedničkou. Půl roku po olympiádě vyhrál halové MS a na jaře 2001 na desetibojařském mítinku v rakouském Götzisu dosáhnul výkonu 9026 bodů. Jako první v historii překonal hranici devíti tisíc bodů. O světovém rekordu se rozhodlo až v závěrečném běhu na 1500 metrů: "Předtím byl můj nejlepší výkon na této trati 4:28,9 s a to se mi podařilo stlačit až na 4:21,98 s. Zaběhl jsem to tedy hlavně díky vůli a jsem nesmírně rád, že jsem tu vůli měl". Stejným způsobem, totiž dřinou dosáhnul i svých ostatních úspěchů, které lze docela přesně nazývat triumfy vůle. Roman nevítězí jako lehkonohý jazzman, který je nad věcí, nýbrž jako velký bojovník, který je závodem plně pohlcen. Jeho přístup k závodům je podobně zarputilý jako u Emila Zátopka, který závodil v duchu hesla: když nemůžeš, tak přidej.
Rok 2002 byl pro Šebrleho mimořádně dobrý. Přinesl mu vedle prvního syna také první desetibojařské zlato, první vítězství v Grand Prix a první titul Atleta roku. Šebrle bral svá vítězství jen jako dílčí kroky k vysněnému cíli: "Mám rád velké závody a olympijský desetiboj je ze všech určitě tím největším. I když jsem vždycky žil přítomností a koukal se jen kousek před sebe, o Aténách jsem mluvil již po posledních hrách v Sydney. Olympiáda je pro mě nejdůležitější sportovní představení v životě. Když to povím přehnaně, nešlo mi ani o mistrovství Evropy v Mnichově 2002 nebo o mistrovství světa v Paříži 2003. Sám pro sebe jsem si určil, že další olympijské hry po Sydney jsou mým vrcholem." I když byl Šebrle během aténského závodu podle svých slov pěkně nervózní, vybojoval své první olympijské zlato.
